MILOŠ URYCH
Český rybářský svaz, Severočeský územní svaz Ústí nad Labem

Lososi byli v minulosti rybou, která měla své místo v říčním hospodářství. Připlouvali na naše území v celých hejnech přes německou část Labe až do horních toků našich řek a museli překonávat vzdálenosti přesahující několik set kilometrů. První lososi se objevovali v oblasti Litoměřic už brzy na jaře, v březnu a dubnu. Obvykle to byly větší ryby, až 15 kg těžké.
Nejpočetnější hejna připlouvala v létě, koncem května a v červnu. Poslední tah lososů se objevoval na podzim, počátkem listopadu, většinou ryby menší, 3 – 4 kg těžké. Jejich cesta končila obvykle na hranici našeho území zpravidla v řece Kamenici. Lososi na své cestě pokračovali u Mělníka jak dále do Labe, tak do Vltavy. Labem pokračovali dál až do Tiché a Divoké Orlice, ostatní přítoky Labe obvykle nevyhledávali.
Vltavou pokračovali lososi až do Teplé a Studené Vltavy, druhý proud pak do Otavy a jejích přítoků. Stejně jako v povodí horního Labe nevyhledávali některé řeky. Na Otavě pak postupovali až do nejvyšších poloh do Vydry, Křemelné a Losenice.
Mezníkem v tahu lososů do našich řek se stala výstavba jezů, zahájená už ve 13. století. Nejsilnější lososí populací byla populace otavská, ale i ta byla ohrožena, kromě stavbou jezů i těžbou otavského zlata, při které docházelo k významnému odlovu připlouvajících lososů.
První vltavský jez v Praze byl postaven v roce 1241, postupně pak další. Je nutno poznamenat, že první jezy nebyly příliš vysoké a lososi se s nimi dokázali vyrovnat. Vznikl tak ale další fenomén, lov lososů právě na těchto nově budovaných jezech. Přesto, že lososi dokáží překonat až 4 m vysoké překážky, pokud mají k dispozici dostatečný sloupec vody, nebyli schopni se ubránit nástrahám v podobě lososnic – zvláštních zařízení na odlov lososa.

Lze najít záznamy o lososnicích:
Hluboká n. Vlt. 1598, Praha 1606, Nelahozeves 1624, Týn n. Vlt. 1640, Chvatěruby u Prahy 1643, Opatovice nad Labem 1683, Mělník 1732, Dolní Beřkovice 1747, Roudnice nad Labem 1750, v Čechách bylo v té době zaznamenáno 23 míst, kde se do lososnic lovilo. Existence lososnic jen potvrzuje, že losos byl v Čechách hospodářsky významnou rybou a jeho lov uživil řadu říčních rybářů.  Na Labi vznikla první velká překážka pro tah lososů výstavbou jezu v Opatovicích koncem 15. století. Tento jez býval 4 m vysoký a významně omezoval tah lososů do Tiché a Divoké Orlice. Proto byla labská populace slabší než populace vltavská a otavská. Problematikou lososa se zabýval už v 17. století jezuita Bohuslav Balbín ve svém spisu „ Historie rozmanitosti království Českého „ z roku 1679. O množství lososů nepřímo svědčí i záznamy některých kronik v Polabí, kdy si čeleď vyhrazovala u svých zaměstnavatelů, že nesmí dostávat lososa častěji než 2 x nebo 3 x týdně. (Mělník 1753, Praha, Litoměřice, Písek, Horažďovice, Sušice).

Přesná čísla o ulovených lososech na lobkovických panstvích v Čechách uvedla ve své studii „Lov lososů na velkostatcích při řece Labi, Vltavě a Otavě od 17. do poloviny 19. století. A. Čermáková v roce 1973. Tato studie potvrzuje i nepravidelnost tahů, ale přesto průměrný úlovek se v té době pohyboval kolem 2,4 t /rok. Významným předělem byl rok 1778, kdy skončily lovy na lososnicích pod Prahou a pod Mělníkem, kdy na základě výnosu Marie Terezie byly strženy jezy pod Prahou a Mělníkem. Obdobně bylo zakázáno stavět leče na lososy. Tato opatření však nebyla přijata jen na ochranu lososů, ale hlavně pro umožnění plavby po Labi a Vltavě. Negativní zásahy vůči lososům však pokračovaly. V roce 1799 byl vybudován plavební kanál pod Modravou na Vydře, převádějící vodu z Vydry do křemelné pro umožnění plavby dřeva. Tím zanikla trdliště lososů na Vydře pro nedostatek vody v toku Vydry. V 70. létech 19. století se stávali lososi v Čechách vzácností.

V této době se na obranu a záchranu lososa zasadil muž, jehož jméno se spojilo s pracemi na záchranu lososa v Čechách, ale nejen v Čechách prof. Dr. Antonín Frič. Díky právě jeho působení na celém českém území byly postupně aplikovány zkušenosti z tehdy už zvládnutého umělého výtěru pstruha obecného i na umělý výtěr lososa. Prof. Frič postupně založil více než 30 lososích ústavů – líhní. Na Vltavě pracovaly líhně ve Strážném, Lenoře, Na Jeleních Vrších a v Loučovicích. Otavu pak zásobovaly lososím plůdkem líhně v Sušici, Městečku, Radešovicích, Záluží u Kašperských Hor a v Tažovicích na Strakonicku. Na Volyňce byly zřízeny líhně ve Lčovicích u Volyně, ve Čkyni a v Adolfově u Vimperka. Blanici zásobovala líheň ve Včelné pod Boubínem.  Na ostatních řekách bylo ještě 5 dalších líhní na Orlici, a několik spíše pokusných na Jizeře, Ohři, Sázavě, Mži, Úhlavě a Kamenici u Hřenska. Tak bylo dosaženo, že v létech 1871 – 1893 bylo do českých řek vypuštěno více než 10 milionů mladých lososů.

Nejlepší výsledky se získáváním generačních ryb byly na řece Kamenici, v ostatních řekách se objevovaly potíže. Aby celá akce na záchranu lososa neselhala pro nedostatek jiker, uzavřel prof. Frič dohodu s německým rybářským spolkem o dodávkách 400 000 ks jiker lososa z Rýna. Tyto jikry byly dodávány do Čech až do roku 1912 a představovaly většinu chovného materiálu.

Důkaz úspěšnosti umělého odchovu lososa byl velmi obtížný, ale skutečností zůstává, že se v následujících létech významně zvýšily úlovky lososů v Čechách a tahy lososů byly pravidelnější. Podle dochovaných záznamů bylo v Praze v roce 1877 uloveno 99 lososů v roce 1878 pak 352 lososů a v roce 1879 celkem 289 lososů. V roce 1880 byl uloven losos až v Horní Vltavici, v roce 1883 u Lenory, v roce v Českých Budějovicích 10 lososů. Je třeba však konstatovat, že přes velkou snahu prof. Friče nebyla vždy podpora jeho snah dostatečná. V roce 1883 vychází poprvé zemský rybářský zákon pro Čechy , kde je stanovena zákonná doba hájení od 15. 9. do 31. 12., ale ani to nepomohlo k nápravě a trvalo ještě dlouho, než byl zákon respektován a došlo k skutečné ochraně lososa.

Své zkušenosti za 25 let úsilí shrnul prof. Frič v roce 1893 ve své knize LOSOS LABSKÝ. Výsledky umělého odchovu na lososích líhních se promítly následně i do výsledků odlovů dospělých lososů v následujících létech. V roce 1895 připlulo na Otavu až na úroveň Sušice a Dlouhé Vsi asi 600 lososů, byli loveni nad Radešovem, na Vydře i Křemelné, objevili se po 5 – 10 kusech už 6. března. V témže roce byli uloveni lososi i v Žichovicích – Matěj Hlavsa ulovil 19 lososů, 17. 7. 1895 ulovil pan Roušar mnoho lososů, za jeden den 7 kusů. V dalších létech tahy lososů pomalu ustávají, až bylo v roce 1915 upuštěno od budování rybích přechodů na jezech pod Prahou.

Ve 20. létech byly obnoveny lovy lososů, podle záznamů Prvního rybářského klubu v Praze bylo pod jezem na Štvanici v roce 1922 uloveno 322 kg lososů, v roce 1923 to bylo 35 kg, v roce 1924 pak 53 kg, v roce 1925 celkem 116 kg a v roce 1926 přišel silný tah, kdy bylo uloveno 1326 kg, několik lososů bylo chyceno v Písku, hodně v Žichovicích a v Sušici. Rovněž bylo uloveno více lososů na Labi na Mělnicku, Roudnicku a Litoměřicku.
Podobně silný tah se opakoval i v roce 1927, v Praze bylo uloveno 1742 kg lososů a v Písku 155 kg lososů. V téže době se chytali lososi i do sítí v Lužci nad soutokem Vltavy s Labem. Rokem 1927, kdy byl vytřen poslední losos, končí také umělé výtěry lososů v lososí líhni v Sušici. Lososi se vraceli ještě i v létech 1928, 1932, 1933, podle zpráv jezného v Českých Kopistech táhli lososi Labem až do roku 1935. V roce 1934 byl uveden do provozu jez ve Střekově a vytvořil nepřekročitelnou barieru tahu lososů proti proudu Labem. Svůj vliv mělo i zastavení výstavby rybích přechodů v roce 1915.

Nastupující doba rozvoje průmyslu pak silně zasáhla do přirozených tahů lososů, které prakticky ustaly.
Po stavbě Střekovského zdymadla jsou ještě záznamy o posledních úlovcích lososů.  Porybný Matěj Hlavsa ulovil posledního lososa v Žichovicích v roce 1936. V Horažďovicích byl nalezen poslední utlučený losos v roce 1940, v Sušici ulovil 19. 6. 1941 lososa B. Laně. Na Labi byli poslední lososi uloveni v roce 1947 pod Střekovem a v roce 1948 byl uloven losos 1,3 kg u Lovosic. Ještě v roce 1949 chytil správce líhně v Sušici (K.Kopelant) strdlici jikrnačku. Poslední otavskou strdlici chytil na udici v roce 1953 sušický rybář František Ritter u sušického nádraží. Uvádí se délka 23 cm.

Jak bylo výše uvedeno, stavby příčných překážek na cestě lososů do horních toků řek, ale také podstatnou měrou se rozvíjející nejprve válečný průmysl a později rychle rostoucí poválečný průmysl zabránily zvýšeným znečištěním Labe dalším přirozeným tahům lososů do Labe, jeho přítoků i do Vltavy s jejími přítoky.
Nebylo cílem ani smyslem této úvodní části vyčerpávajícím způsobem popsat historii lososa v Čechách, ale pouze připomenout hlavní skutečnosti spojené s tímto rybím druhem. Bez ohlédnutí zpět bychom těžko přistupovali k novým záměrům při repatriaci lososa do českých vod.

Díky novým přístupům k životnímu prostředí v posledních létech došlo k výraznému zlepšení kvality vody v Labi a podaří-li se usnadnit lososům cestu proti proudu i při překonávání příčných překážek v tocích je reálná naděje na opětný návrat této ryby do českých řek.

Závěr
Losos obecný (atlantský) se v minulosti vyskytoval téměř ve všech evropských řekách plynoucích na sever. Jeho návraty nebyly vždy pravidelné a záležely hlavně na průtocích řek. Lososi se objevovali na českém území už od jara a jejich tah vrcholil na podzim. Vážnou překážkou tahu lososů byly na samém počátku příčné stavby v tocích, zvláště vysoké jezy a přehrady. Úlovky v 17 – 19 století dosahovaly, i přes poměrně jednoduché způsoby lovu, významné hodnoty, průměrná výše činila 2,4 t/rok. Koncem 19. a počátkem 20. století se zabýval umělým odchovem lososa v Čechách prof. Antonín Frič. Bylo následně  prokázáno, že umělé výtěry lososa a jeho vysazování do českých řek významně ovlivnilo průměrné úlovky v následujících létech v českých řekách.
Původ jiker (Rýn – Labe) pro odchov  pravděpodobně neměl významný vliv na úlovky. Zkušenosti o odchovu lososa za 25 let úsilí shrnul prof. Frič v roce 1893 ve své knize LOSOS LABSKÝ. 
Vážnou a hlavní překážkou přirozeného tahu lososů do Čech se stala stavba střekovského zdymadla v Ústí nad Labem, i když následný rozvoj průmyslu v Polabí a podél ostatních českých řek významně přispěl k ukončení přirozených tahů lososa do Čech. 
Lososi se vraceli do Labe ještě poměrně dlouho po ukončení umělého vysazování, úlovky jsou zaznamenány ještě v létech 1947 – 1949 a 1953, ale jednalo se už pouze o úlovky sporadické.  

Literatura

Velký encyklopedický rybářský slovník
Jiří Andreska Rybářství a jeho tradice
Ivo Flassar-Marie Flassarová  O rybách řeky Ohře
Václav Dyk Naše ryby 
Václav Dyk Žichovická škola muškařů
Rybářství 1/95
Dr. Jan Komárek   Česká zvířena
Brehm Život zvířat